Bavíme se

 ... podobnost čistě náhodná

Je to nemilé, ale nic s tím nenadělám. Ležím tu s bolestnou grimasou na proležené posteli a infúze mi kapku po kapce vhání do žil tišící až lehce snovou novou realitu.

Teď zrovna není tak zle, abych se nedokázal soustředit, a tak beru do ruky ovladač a zamířím jím na plazmu na zdi. Světýlko probleskne na znamení úspěšného kontaktu a za okamžik už pozoruji celoplošný obraz stanice, která mi ale nic moc neříká. Práci s ovladačem mám už dávno zmáknutou a tak projíždím kanály svižně až k požadované stanici Hockeysport NHL. Jsem tu včas. Nemusím ani čekat příliš dlouho. Po krátké reklamě s dezinfekcí na berušky (tu miluju) a následném dalším šotu nabízejícím krmivo pro kačery se kamery stáčí na plochu domovské arény, na vstup na kluziště, a já vidím známé tváře vskakující na led. Několik rychlých temp, zkušený zásek nožů do ledové plochy a od bruslí se snáší spršky ledové tříště. Do dvou minut je střídačka plná. Jsou tam všichni v obvyklém počtu, formě i náladě. Několik rychlých pokynů kapitána týmu a první pětice už krouží po ploše. Jdeme na to! Puk vymrštěný rukou sudího se jen několikrát protočí vzduchem na své dráze mezi nedočkavé hokejky obou soupeřů a boj začíná. Vypracovaná těla všech hráčů se rozpohybovávají v maximálním úsilí. Rychlá gesta našich, náznaky, realizace secvičených modelových situací. Je na soupeři, aby se s touto situací vyrovnával. A je to skutečně těžké. Jokeři nejsou z těch, kteří by si nechali vnutit cizí způsob hry - nevlastní pravidla. Soupeř se nestačí divit. Není mu dovoleno téměř nic.

Jen necelé dvě minuty hry a po rychlé přihrávce z vlastního pásma si bere puk Ondra. Hokejku svírá pevně oběma rukama, tak to má rád, a bez zbytečného kvedlání vede svůj útok přímočaře na soupeřovu branku. Lehké přihranění s následnou změnou směru a rychlosti je soupeřovým bekům nepřekonatelnou komplikací. Cesta k brance se otevírá. Tři svižnější skluzy a potom neuvěřitelně rychlá bekhendová klička nic netušícímu brankaři. Puk jenom stačil zvučně plácnout do spoje horní a boční tyčky a po šustivém skluzu o síťovinu branky se líně vykutálel ven z brány cestičkou mezi brankařovými betony. Jedna nula. Jedna nula je předzvěst kvapíku bezchybné hry, kombinací a hokejového mistrovství každého jednoho žolíka. Hned další akce přináší navýšení skóre, respektive každá další šance je přináší. Ale postupně. Sám se tomu nestačím divit, co kluci dnes se soupeřem provádějí. Než stačím upít čaje ze sklenice na stolku, je tam další. To Poly diagonálně s modrou čarou se rozhodl vyzkoušet test psychické odolnosti soupeřovy obrany. Nejprve přešlapujíce doleva lehkými žabkami přeskákal hokejky tří protihráčů, načež změníc směr přešlapování provedl tentýž manévr také doprava. Dezorientovaní protihráči jen zoufale mávali hokejkami a zmateně volali jeden přes druhého. To už však Poly vysílá projektil na bránu s takovou tvrdostí, že při průletu puku brankařovým podpažím se mu zachytává za dres a roztáčí jej na místě do rychlých obrátek a následně jím mrští do sítě jako rybkou překvapenou nečekaným výlovem. Třetí branka, lidičky, to byla jedna velká nádhera. Naši, hrajíce v oddychovém tempu, nechali teď soupeře na malou chvíli proniknout do naší obranné třetiny. Alda předvídal a takticky si skvěle počkal, až zoufalý útočník zkusí na něm své štěstí a v pravý okamžik jedním lehkým vypíchnutím mu bere puk a nadhazuje jej vysoko do výše. Pravidla jasně říkají, že hráč nesmí kotouč sevřít, o uchopení do zubů se však nikde nehovoří, a tak puk opouští stisk Aldových čelistí až těsně za útočnou modrou, vržen směr hrazení za brankou, odkud se po tvrdém odrazu vrací zpět, přeletí branku a s dalším odrazem tentokráte od brankařova maskou chráněného zátylku mění směr - směr síť brány.

Další branka, to je opět hokejová fantazie, při níž Kury v rychlém rozjezdu sbírá puk ve vlastní třetině a mocně se dere metr po metru vstříc brankovému úspěchu. Nic platno soupeřově již značně psychicky podlomené sborné, že se Kurymu postupně sápavě věší protihráči na tělo. Nejprve dva z levé strany si Kury neohroženě odmítá levačkou. Na další dvojici přijíždějící teď narychlo zprava má odpověď v podobě své pravačky a současně, k překvapení všech kolem, vysouvá svoji tajnou zbraň - třetí ruku. Chápe se jí hokejky a nekompromisním bekhendovým švihem roztáčí tělo plačícího brankaře tentokráte druhým směrem avšak se stejným výsledkem. Zoufalý výkřik „Já se na to můžu …!“ jen potvrzuje stav zoufalství muže opouštějícího klec.

Ani druhý brankař však v bráně dlouho nevydržel a po dalších sedmi v síti ujížděl s podobnými výkřiky, jaké zazněly nedlouho před tím od jeho obetonovaného předchůdce. A všech těch sedm gólů stálo skutečně za to. Třeba ten režírovaný Bačou, při němž pohybem všemi směry ve vlastní třetině nejprve projesloval všech pět soupeřících hráčů, čímž u nich vyvolal takový zmatek a následnou dezorientaci, že sami ujížděli zmateně s pukem na vlastní bránu a celou akci završili nádherným vlastencem. Peckova mantinelová etuda, to byl naprosto ukázkový příklad, kterak hráči nepůjčit puk. Samozřejmě, nejprve soupeře o puk sám připravil několika technickými finesami u mantinelu. Houf soupeřových těl a změť holí toužících získat puk z Peckovy moci mohutněl a sílil. Pecka však blafoval a kličkoval, prohazoval a stahoval podél hrazení s naprostou převahou nad všemi sedmi protihráči (ponechána výhoda), načež lehkou takřka rekreační zadovkou přeposlal puk s milimetrovou přesností na Carlossův katapult. Puk po mocném nápřahu a švihu proletěl nejen lapačkou, z níž zůstaly jenom cáry potrhané kůže, ale v mžiku proletěl také sítí brány, načež odrazem od mantinelu změnil směr letu a zastavil se až o reklamní štít firmy Auto Dvořák. Potom se utrhnul Milcek. Krásně si pokopával puk blýskavými noži svých nových bruslí mezi pěticí zoufalců. Fotbalová akce musela být pochopitelně zakončena holí a tak po vypilovaném triku s nadhozením puku na patičku nože levé brusle směřuje puk přesně, cíleně a neomylně na držadlo brankařovy hokejky, od níž se odráží zpět na Milckovu hůl a tím dílo dokonáno jest. Tedy dílo Milckovo, neboť dalším mužem děje zvaného hokejové zázraky je právě nyní Kejml. Co hokejka v jeho rukou, to kouzelná hůlka v rukou kouzelníkových. Žádný z protihráčů nemá nejmenšího tušení, kde se v tu či danou chvíli puk vlastně nachází. Vždy, a to pouze na malý okamžíček, se vyjeví pod ochranou záhybu Kamilovy lopaty, aby pod ní na několik okamžiků opět zmizel, jako pod skořápkou zkušeného mystifikátora. Že puk již dávno vězí v síti, aby pohnul cifrou na ciferníku skóre, se brankář dozvídá až z truchlivých grimas svých spoluhráčů. Kruté stavy deziluze přinesla taky akce z produkce jinošovských. Jednostoosmdesátdevět přihrávek hráčů bruslících v soustředných kruzích s dělovou ránou opět končící v soupeřově síti. Jen vzhledem k rychlosti pohybu všech zúčastněných aktérů a tolika rychlým odrazům od jejich holí nebylo možno určit střelce. Byl to Míra? Bláža? Míčus? Vořech? Nepodstatné. A to i proto, že stejný kolotoč si zmíněná partička střihla ještě několikrát. Ty další a další přídavky docela zlomily poslední zbytky úsilí v počínání soupeře. Konečný stav 48 : 0. Dílo je teď dokonáno definitivně. Dave i Gegi na sebe pokynou a sjíždějí se na střed ledové plochy spolu s ostatními. Dave z brány, Gegi ze střídačky. Tak to zrovna vyšlo. Během utkání se pravidelně střídaly celé šestky (pětka i s brankařem) a zatímco Dave preferoval při svých pobytech v bráně vyhlavičkovávání sic náhodných, leč mnohdy záludných střel soupeřových, Gegi v jogínské poloze lotosový květ vykopával střely svými betony pravidelně střídajíc jednou pravý a jednou zase ten levý. A ač se to podaří každému z nich vždy alespoň jedenkrát za zápas dát branku přes celé hřiště, dnes si každý připsal zásahy tři. Je to tak. Nejlépe střílející brankáři v NHL a možná i na světě.

Je konec, konec, konec. Tribuna teď šílí a skanduje Jokers, Jokers. Jedna, ne vlastně dvě fanynky upadají do bezvědomí, rychle přibíhá lékař s pomocníkem a dopravují postižené do bezpečí, aby je dav neušlapal. Masa se mezitím hnula k hrazení a sápe se přes zvýšené plexi. To pochopitelně nemůže vydržet nápor fanoušků a pod jejich tíhou se tříští na tisíce malých kousíčků. Dav jako smyslů zbavený se řítí ke svým idolům. Každá fanynka by si jistě přála dotknout se svého hrdiny nebo lépe – mít jeho upocený nátělník či dokonce ribano ve své sbírce. Jen s obtížemi se na led dostává rolba, která nadšený dav vytlačuje, rozděluje a tvoří v něm špalír pro naše kluky. Neuvěřitelný zápas, skvělé okamžiky. Žolíci pozvolna kloužou vytvořenou uličkou. Vnímají doteky fanoušků, berou si lístečky s telefonními čísly ctitelek a na divým bojem rozbrázděnou ledovou plochu arény odhazují jim podsouvané smlouvy skautů NHL a KHL. Je to směšné. Nedělají to přece pro peníze, hrají pro radost ze hry …

Infuze zvolna dokapává a já se opět vracím do reality.

Děj tohoto příběhu je pouhou smyšlenkou a jeho případná podobnost s jakýmkoli jiným dějovým obrazem z reálného života je čistě, opakuji čistě NÁHODNÁ.

(Romocop)

• "Óda na Zora"

Na zkušenou do Březníka pošlem nejspíš náčelníka…

na soupeře  stilem ZORA vyskočil si pěkně zdola…

  Boxerská to byla vložka, Carloss skáče jako kočka,

hbitý skoro  jako puma, jak když praskne v gatích guma,

  jal se bránit  spoluhráče, ještě vidím, jak tam skáče,

spustila se slušná mela, atmosféra prostě vřela.

Jak prohlásil z pléna kdosi, mohli jsme si rozbít nosy. 

Za sezonou pěkná tečka, zakončí to píva  bečka,

proberem vše na dýchánku, sport má  

prostě kladnou stránku!  (Poly)

Nedělní odpoledne stane se, pro mnohé chvíli nudy.
Někdo to pomyšlení nesnese, my jdeme střílet puky... (Bača)

Bača, já a Poly, budem střílet góly.
Bača, já a Poly, budem střílet góly.....

Nedělní odpoledne stane se,
pro mnohé chvílí volna.
Někdo si bruslí jen tak po ledě,
pro nás však bude smolná...

My však neznáme rozkoš oddychu,
a tak se na nás koukej,
občas se kloužeme i po břichu,
a to je ten náš hokej.

Bača, já a Poly, budem střílet góly. Bača, já a Poly, budem střílet góly. Bača, já a Poly, budem střílet góly. Bača, já a Poly, budem střílet góly.

Nedělní odpoledne stane se,  my dáme na to ruky,
Někdo to pomyšlení nesnese, že jdeme střílet puky.                                                                                                                                                                                                                               Věřte, že nás už vůbec nevábí
pozadí dívek - půlky,
můžou mít vlasy jako hedvábí
nám stačí zahlé hůlky.

Bača, já a Poly, budem střílet góly. Bača, já a Poly, budem střílet góly. Bača, já a Poly, budem střílet góly. Bača, já a Poly, budem střílet góly. 

(Carloss)